Světová revoluce Skutečné demokracie - 15. října

Napsal Bára a Jíťa (») 13. 9. 2011, přečteno: 669×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinein9.jpeg

The World Revolution of the Real Democracy 15th Oct.


Politici nejsou schopní obhájit své kroky, lidé začínají chápat, že politici nezastupují je, že zastupují peníze a instituce, které jimi disponují ve velkém. Lidé začínají chápat, že současný systém je neudržitelný. Cítí, že politické strany baží pouze po zisku pro sebe a všelijaké své sponzory, ať už otevřené, nebo skryté...

ČASY SE MĚNÍ

Něco se děje

V mnoha zemích Evropy, ale nejen Evropy, nyní probíhá útok na sociální práva občanů, a skrytě i útok na práva politická. Nejde jen o navyšování věku odchodu do důchodu, ztrátu zaměstnaneckých práv, prohlubování existenční nejistoty, krizi bydlení, zdražování zdravotní péče, růst DPH, přeměnu vysokých škol na výcviková centra, rozšiřování pravomocí exekutorů. Jde i o postupnou ztrátu našeho soukromí, o mezinárodní smlouvu ACTA projednanou za zavřenými dveřmi, která de facto umožní cenzurovat internet, jde o novelizaci shromažďovacího zákona, který prodlužuje dobu ohlášení demonstrace ze tří na pět dní, o rozšiřování pravomocí policejních složek a jejich dohledu nad občany. Nakonec jde o snahu omezit ústavou garantované právo na stávku!

Lidé po celém světě však odmítají věřit tomu, že ekonomická krize byla nevyhnutelná, odmítají věřit tomu, že peněz na veřejné služby je málo, odmítají věřit nutnosti sociálních škrtů. Přijde jim divné, proč Evropská Unie, Spojené státy i jiné země dotují banky nepředstavitelnými sumami, jen aby vzápětí brali peníze nezaměstnaným, handicapovaným, seniorům, dětem, studentům… Ekonomická krize vyústila v krizi politickou. Politici nejsou schopní obhájit své kroky, lidé začínají chápat, že politici nezastupují je, že zastupují peníze a instituce, které jimi disponují ve velkém. Lidé začínají chápat, že současný systém je neudržitelný. Cítí, že politické strany baží pouze po zisku pro sebe a všelijaké své sponzory, ať už otevřené, nebo skryté.

Málokde na světě však dává vláda své pohrdání lidmi tak otevřeně najevo, jako zde, v České Republice. Vláda si dlouho myslela, že si může dovolit cokoli. Muž, který zastával významné posty v předešlých vládách posledních osmi let, včetně ministra financí, si spolu s knížecím maskotem založil novou stranu a posílal lidem složenky na zaplacení státního dluhu. Miroslav Kalousek, tento expert přes ekonomiku, v roce 2008 vystoupil spolu s tehdejším premiérem Mirkem Topolánkem, aby uklidnil veřejnost. Tvrdil nám tehdy, že ekonomická krize na Českou Republiku nedolehne. To vše jen proto, aby o dva roky později rozpoutal předvolební kampaň, kterou vystihují dvě slova: Dluhový terorismus!

Masmédia vládě pomohla a pomáhají. Tato média, která manipulují s počty účastníků na demonstracích, média, která tyto účastníky všelijak nálepkují, jako líné odboráře, levičáky nebo dokonce nebezpečné extremisty, ano, tato média vytvořila obraz líného Řeka, ačkoli obyčejní Řekové ve skutečnosti pracovali nejvíce hodin ročně z celé Eurozóny. Díky těmto médiím vznikla atmosféra paniky, lidé uvěřili, že za dluhy můžou ti nejchudší, a nakonec celá jedna třetina voličů hlasovala pro současné strany vládnoucí koalice. I tito lidé dnes vidí, jak si počíná samozvaná „vláda rozpočtové odpovědnosti“. Zatím se na pokraji bankrotu ocitlo mnoho dalších zemí a média již ani nestačí vytvářet obrazy líných Irů, Italů, Španělů, Portugalců, brzo možná i Britů a dalších. Přišlo vystřízlivění. Vláda má minimální podporu veřejnosti, přesto pokračuje ve své politice.

Myslí si, že může pokračovat v plánu, protože tady přece lidé neprotestují. Tady si lidé zajdou zanadávat do hospody a hořkost zapijí pivem. Solidarita - co to je? A stávka? No to jste se snad zbláznili?!…

To se však vláda přepočítala, protože – časy se mění! Nedávno Česko zažilo masivní demonstraci na Václavském náměstí, poté i poměrně rozsáhlou stávku v dopravě. Je to nadějný začátek. Vláda si to uvědomuje a dostává pomalu strach. Jak jinak lze vysvětlovat pokus stávku zakázat a snahu o omezení stávky zákonem. Jak jinak lze vysvětlit to, že úřad vlády již non-stop hlídá policie a okolí úřadu se stalo soukromým pozemkem, právě aby zde lidé nemohli protestovat?

Ano, někde jsou lidé už trochu dál.

V arabských zemích již otřásají letitými diktaturami. Na Islandu svou občanskou neposlušností donutili vládu odstoupit, dohnali tamní politiky a bankéře k odpovědnosti za své předchozí činy. Lidé jsou dál také ve Španělsku, kde se na popud hnutí Skutečná demokracie teď! schází lidé na náměstích, demonstrují, diskutují, pořádají blokády politických institucí. Pak tu máme Řecko, zemi, kterou se vláda spolu s Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou centrální bankou pokouší rozkrást v divoké privatizaci a většinu obyvatelstva dostat pod úroveň chudoby. Máme tu zemi, která je na pokraji revoluce. Lidé obsadili náměstí, společně diskutují a hledají cestu k přímé demokracii. Stávkují, obsazují státní instituce. Brutální policejní represe, která o skutečné povaze tamního režimu nenechává nikoho na pochybách, je jen utužuje v jejich vzdoru.

Ano, někde jsou lidé dál.

Ale to je pro nás přeci výborná příležitost nechat se inspirovat! Oni jsou rozhněvaní, my jsme rozhněvaní. Oni jsou i my.

Nemyslíme si ale, že stačí jen současnou vládu sesadit a zvolit stranu opoziční. Domníváme se, že změnu potřebuje systém. Konec konců v Řecku i ve Španělsku provádí sociální škrty obdoby české Sociální demokracie. Jde totiž o záchranu i jejich systému, který i jim umožňuje okrádat občany. I tyto strany tedy skáčou, jak pískají bankovní domy a Mezinárodní měnový fond, kterému donedávna předsedal pro změnu socialista z Francie, Dominique Strauss-Kahn. A nakonec nezapomínejme, že to byla česká ČSSD, která roku 2000 v Praze hostila právě Mezinárodní měnový fond. I ona se podílela na vytvoření situace, ve které dnes žijeme.

Protože vidíme zastupitele, kteří nás nezastupují, protože vidíme média - hlídací psy demokracie, kteří demokracii pošlapávají, vidíme, že za krizi platí ti, kdo ji nezpůsobili, proto jsme rozhněvaní. Protože si myslíme, že není možné, aby tu existovala elitní skupina lidí, pro kterou platí jiná pravidla, proto jsme rozhněvaní. Principem demokracie je, že každý má stejné práva i povinnosti, že každý se může podílet na rozhodovacích procesech, a ne jen rituálně jednou za pár let volit větší či menší zlo.

My jsme rozhořčení! Ale nechceme se jen hněvat, chceme se scházet a hledat cestu ven! Jste-li rozhněvaní i vy, přidejte se, protože pak my jsme vy.

Žádejme skutečnou demokracii teď!

----------------------------------------------------------------

MANIFEST SDT DRY cz


Svítá. Východ slunce je tak krásný. Proč jen si ho nemůžeš užít? Ach tak… Včera tě vyhodili z práce. Prý zeštíhlení veřejného sektoru. Nu, ty zeštíhlíš určitě. I tvoje děti. Nejstarší už asi nedostuduje. Bylo přeci zavedeno školné. Jak má dcera dostudovat? Vždyť musí chodit do práce, aby pomohla tobě, svobodné matce, živit rodinu, a aby si mohla zaplatit ubytování na koleji… A teď ještě bude muset hradit školné! ̶ Co dělat? Půjčíš si? Každá půjčka je přeci tak výhodná… Teď však nepůjdeš do banky ty, teď banka zavítá k tobě. Exekuce. Odvrátíš oči k zemi. Jak se jen někdo může radovat z takové hlouposti, jako východ slunce? Snad jen malé děti.
Ukradli nám úsměv z tváře. Jsme rozhněvaní!

Prší. Vzpomínáš, že když jsi byl malý, radoval ses z deště. Běhal jsi a chytal kapky do pusy. Teď jsi stár a tvůj svět se smrskl na malý areál domova důchodců. Vzpomínáš na své děti. Vzpomínají i ony na tebe? Asi ne, už dva roky jsi je neviděl. Ale to je pochopitelné, mají příliš starostí. A jak ti to jednou vysvětlil jistý mladík, který tě málem srazil na přechodu: Jsi ekonomicky neproduktivní, ani by tě škoda nebylo. Společnosti nic nepřinášíš, a on ti, chudák, musí platit tvůj důchod ze svých daní!! Chudák! Jen si říkáš, z čeho by bez tvé generace ty daně platil.
Vyhazují nás jako odpadky. Jsme rozhněvaní!

Je teplý, letní večer, vyšla první hvězda. Procházíš se parkem. Pláčeš. Je přeci noc a nikdo tě nevidí. Včera jsi poprvé uhodil svou dívku. Jak jsi to mohl udělat? Cožpak ji nemiluješ? Kdo ví, možná už ne. Proč se pořád plete do tvých osobních věcí? Co jí je do toho, s kým chodíš na pivo? Že prý Honza s Lubošem zašli příliš daleko. No tak zbili bezdomovce, no a co? Vždyť to beztak byl přistěhovalec. Ty nám přece berou práci, říkal jsi jí. Ale ona pořád mlela, že se nemohl bránit a tak. Tak jsi zařval: Drž už hubu! A pak… Vzpomínáš si, jak jsi s ní před dvěma lety šel zrovna tímhle parkem. Tehdy jste plánovali, jak si zařídíte byt, a kolik budete mít dětí. Hádali jste se, jak se mají jmenovat. Jenže pak jste ukončili školu a od té doby pracujete oba jen na dobu určitou, nebo vůbec. Bydlení jste nenašli, pořád oba žijete u rodičů. Všechno je to na nic.

Obrací náš vztek proti těm, kdo jsou na tom ještě hůř. A dokonce i proti těm, které milujeme. Jsme rozhněvaní!

Jdeš do školy a máš radost! Město zapadlo sněhem a vše je tak jiné! Tiché. Auta moc nejezdí. Proč ti lidé nadávají? Sníš o tom, že jednou vytvoříš největší sochu z ledu na světě! Ukazovali ledové sochy ve zprávách… A taky tam ukazovali hladomor v Africe. Bylo ti těch lidí líto. Ptal ses doma, proč je hladomor. Někde jsi přece slyšel, že lidé můžou vytvořit více jídla, než spotřebují?! Tatínek pokrčil rameny. Zeptal ses tedy tatínka svého kamaráda Jardy. Jó Jarda - to je skvělý kamarád, všichni ho obdivují. Nosí každý den jiné značkové oblečení a má nejlepší počítač. Jardův tatínek říkal, že ti lidé MUSÍ být chudí, že to tak prostě je, a že nic lepšího než kapitalismus tu ještě nebylo. A že se o tom budete učit ve škole. Jardův tatínek vydělává šestkrát tolik, než tvůj. Jak se ten Jarda má! Někdy se za svého tatínka stydíš. Ale máš ho rád. Sníš, že až budeš veliký, tak budeš vydělávat ještě šeskrát víc, než Jardův tatínek!
Oni dokonce pokřivili sny našich dětí. Jsme rozhněvaní!


Ale kdo jsou ti oni? Ti kdo nám vládnou? Politici? „Máme přeci demokracii, politici jsou naši zastupitelé“, prohlásí služebný intelektuál povýšeně.

Ano, zastupitelé to určitě jsou. Ale nezastupují NÁS!

Politici zastupují zájmy bank, které netvoří nic, ale mají všechno. Politici zastupují zájmy velkých korporací, které ničí naši planetu a životy milionů lidí. Politici zastupují své zájmy a zájmy těch, kdo jim zaplatili bezduché volební kampaně, či zajistili skrytou propagaci v médiích. Jsou to zastupitelé: Těch, kdo je denně podplácejí, nebo jim vyhrožují, aby nezapomněli, komu mají sloužit. Politici zastupují moc peněz.

„Demokracie je nejlepší ze špatných režimů“, ohradí se automaticky služebný intelektuál.

Je to ale opravdu demokracie? Anebo jen slovo? „Nic lepšího, než co je teď, existovat nemůže“… Není právě TO argument diktatury?! Co se stane z člověka, který neusiluje o to, být lepším? Co nastane ve společnosti, kterou tato výmluva nasytí jako jed a paralyzuje všechny, kterým zůstala alespoň špetka svědomí? Pod taktovkou mocných se z kultury stává konzumní balast, podobný přemaštěným brambůrkům, vzdělání je redukováno na deformaci člověka ku prospěchu jeho budoucích zaměstnavatelů. Kvalitní zdravotní péče se stává výsadou bohatých. Léky jsou úspěšné, když se jich hodně prodá, ne když zachraňují životy. Věda se přestává zajímat o podstatu lidské duše, radši se bude zajímat o to, jak správně uspořádat zboží na regálech: Jen aby si lidé koupili ještě více laciných nesmyslů, které nepotřebují, jen aby nezjistili, že štěstí se nedá koupit v akci. Pozorujeme všudypřítomný úpadek.

A pak přijde ekonomická krize. Odborníci na ekonomii, ti co vždy všechno věděli a shovívavě nás poučovali, najednou nevěřícně kroutí hlavami. Nepříjemné překvapení, zní z časopisů pro bohaté! Překvapení? Ne, logický důsledek struktury naší společnosti. Trhy zachvátí panika. Co dělat? Nejdřív požádají o pomoc stát. Ten jim vyhoví, neboť stát jsou oni. A tak z veřejných peněz plynou nepředstavitelné sumy do kapes těch nejbohatších. Zatímco se miliony lidí na světě propadají kvůli krizi do ještě větší bídy, majetky novodobých velmožů ještě narostou. Dle pravidel jejich ekonomického systému však vzniká nerovnováha. Výdaje státu jsou příliš veliké. Jak to vyrovnat? Mocní na to brzy přijdou, vezmou peníze nám.

Začíná nevídané mediální vymývání mozků. Žijeme si nad poměry, musíme utahovat opasky. My, co vše vytvořili, prý parazitujeme na těch, kdo nám vše berou! Ti, co nepracují, nás vyhodili z práce, ale zároveň nám tvrdí, že my nechceme pracovat! Nakonec jsme to snad my, kdo způsobil hospodářskou krizi!?

Strašákem dneška se stal státní dluh. Byli jsme to ale my, kdo vytvořil systém, ve kterém se prostřednictvím peněz vše stává automaticky majetkem bank? Byli jsme to my, kdo vytvořil systém, ve kterém musí veřejnost odevzdat veškeré svoje produkt lichvářům, jen aby si u nich poté půjčovala na dluh, protože jinak by nezajistila ani své základní fungování? Anebo snad budeme věřit tomu, že banky si své bohatství vytvořili sami? Že makléři svými spekulacemi, pokřikováním na burze a okrádáním jeden druhého i nás všech vytvořili hodnoty? Budeme snad věřit, že peníze se dají jíst?

ONI Z NÁS DĚLAJÍ HLUPÁKY, PONÍŽILI NAŠI DŮSTOJNOST. PROTO JSME ROZHNĚVANÍ!

Ale neznáme jen hněv, v našich srdcích plane naděje. Tu nám ještě nevzali a my si ji nenecháme vzít. Hlásíme se o slovo! My rozhněvaní jsme všude! Někde již otřásáme pilíři moci, jako v Tunisku, v Egyptě, ve Španělsku či v Řecku. Jinde se teprve probouzíme. A jsme i zde, v České Republice!

Budeme společně hledat cestu ven. Začneme se scházet. Navzdory jejich ironickým úsměvům budeme hledat cestu ke společnosti, ve které budeme sami kontrolovat naše životy. Bude nás víc a víc, úsměv na jejich tvářích vystřídají obavy, přehlížení vystřídá represe. My však půjdeme pořád dál, směrem ke společnosti, kde důstojnost a sebe-naplnění už nebude romantický sen. Bude to dlouhá cesta, zažijeme vzestupy i pády. Ale my jsme trpěliví.

Neutečeme se k prolhaným opozičním stranám, víme, že chyba je v systému samotném. Nestaneme se sluhy Modrých, ani Oranžových, Rudých, Hnědých, ani Zelených. Neuvěříme těm, kdo nám slibují zbytky ze své hostiny, jen aby udrželi tento podvodný systém v chodu a aby mohli být vystřídáni jinými, kteří nás okradou pod rouškou krásných slov o rozpočtové odpovědnosti.

Oni nás nezastupují!

MY JSME ROZHNĚVANÍ A CHCEME SKUTEČNOU DEMOKRACII!

Zítřek si musíme vytvořit my sami. Dnes!

Oni bez nás nedokážou nic, my bez nich dokážeme všechno!

ULICE JSOU NAŠE, NÁMĚSTÍ JSOU NAŠE!

SVĚT PATŘÍ NÁM!

(zdroj - Facebook)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a osm