Zelené domy

Už mnohokrát jsem četla různě v novinách nebo na internetu o zelených domech nebo domech chráněných zemí.Nejdřív jsem nevěděla,co si mám o tom myslet ale když jsem si přečetla, jak takové domy fungují a viděla jsem jak vlastně vypadají, dost se mi to zalíbilo.

Sehnat informace, kterým by rozumněl i laik není tak jednoduché ale podařilo se a tak se s vámi podělím.

Domy chráněné zemí

Domy chráněné zemí v sobě spojují krásu přírodní architektury s výhodami pasivně-solárních staveb. Vycházejí z jednoduchého přírodního principu využití tepla akumulovaného obklopující zeminou. To zajišťuje celoroční tepelnou pohodu i bez použití složitých a provozně drahých vyhřívacích a klimatizačních systémů. K dorovnání teplot stačí v případě potřeby i málo výkonná zařízení na bázi alternativních zdrojů energie.

Jak fungují zelené domy?

Mnoho lidí se domnívá, že domy kryté zemí využívají nějakých mimořádných tepelně-izolačních vlastností země. Tak to ale není! Ve skutečnosti je země docela špatný izolátor a vlhká země je dokonce hrozný izolátor. Jak tedy mohou domy kryté zemí ušetřit tolik energie na vytápění a chlazení?

Vysvětlení spočívá v tom, že země je výborný kondenzátor. Podobně jako elektrický kondenzátor uchovává elektrický náboj, je země kondenzátor, který uchovává teplo. Již v hloubce 2 m pod povrchem je průběh teplot celoročně tak vyrovnaný, že to naše domy v zimním období pomyslně přenáší někam do subtropů, tisíc mil na jih. Lednová teplota půdy v uvedené hloubce je totiž přibližně 10°C, a to i přesto, že vzduch má v té době třeba zrovna –20°C. Náš dům tedy obklopuje prostředí s teplotou o 30°C vyšší ve srovnání s nadzemním domem. Abychom za takových podmínek dosáhli příjemné pokojové teploty 22°C, potřebujeme interiér ohřát jen o 12°C nad okolní teplotu. U nadzemního domu musíme ovšem k dosažení téhož vytvořit teplotní rozdíl 42°C. Energetici vědí, co znamená ve spotřebě snížení rozdílu mezi teplotou exteriéru a interiéru byť jen o jediný stupeň.

Na druhé straně je země bohužel i dobrým vodičem tepla, který má snahu odvádět teplo z interiéru a vyrovnat jeho teplotu na okolních 10°C. To by nám asi nevyhovovalo. Naštěstí je tu ale jiný tepelný kondenzátor, jehož teplotu můžeme dobře regulovat. Tím je hmota samotné budovy – její stěny, betonová podlaha, základy apod. Nejlepším způsobem, jak regulovat teplotu této hmoty, je separovat ji od tepelně vodivé země. Typickým řešením je použití izolace z tuhé pěnové hmoty, správně umístěné na vnější plášť domu. To je velmi důležité.

Nejhorší totiž, co můžeme udělat (a je překvapivé, jak často se s tím setkáváme), je umístit izolaci na vnitřní stěny. Nejenže tím ztrácíme tepelnou kapacitu cca 100 tun obvodových zdí, ale navíc může půda – zvláště v menších hloubkách – na styku s chladnou zdí promrzat, což vede zpětně ke strukturnímu poškození zdi.

A jak funguje dům krytý zemí v létě?

Zemi si nyní můžeme představit jako “zásobník chladu”. Na severu USA (což odpovídá středoevropským klimatickým podmínkám) dosahuje nejvyšší teplota země v hloubce 2 m kolem 15°C. Na žádoucí teplotu ji snadno dorovná sluneční záření procházející skrze okna a teplo generované uvnitř lidmi, domácími spotřebiči, vařením apod.

V tomtéž období jsou všechny stěny klasického nadzemního domu ohřívány vzduchem např. o teplotě 32°C a jsou jen dvě možnosti: nedýchatelné horko nebo energeticky náročná klimatizace.

Mimořádný chladicí efekt má v létě i zelená střecha. Na rozdíl od klasické krytiny nebo asfaltového povrchu účinně chladí už i několika decimetrová vrstva zeminy díky respiraci porostu a odpařování vlhkosti z půdy.

(zdroj Občanské sdružení Zelené bydlení)

Nakonec jsem našla i takové domečky, které se staví a vesele zarůstají na Islandu a taky domeček, který se velmi podobá těm v Hobitíně.Skoro jako na návštěvě u Froda Pytlíka. J.